Dominik Savio v Kalitinovu

Dominik Savio v Kalitinovu
9. května

I když právě leje jako z konve, děti z vesnice Kalitinovo o svůj sobotní program nepřijdou. Všichni už vyhlížejí příjezd bílého tranzitu, který po cestě ze Staré Zagory nabral pár jejich kamarádů a veze je k oratoři Dona Boska.

Jsou tu malí chlapci a holčičky ze základní školy i středoškoláci. Je pro mě nepochopitelné, jak je možné vytvořit program, který by je všechny zaujal, ale brzy se přesvědčím, že to funguje. Skupinka asi dvaceti dětí se každou sobotu těší na příjezd otce Martina s českými dobrovolníky. Dnes prší a tak bude potřeba zůstat uvnitř.  Rozjezd je trochu divoký, a já začínám chápat, proč je oratoř vybavena tak skromně, že skoro připomíná časy Dona Boska. Pro míčové hry je to tak lepší.

Pak se jeden chlapec ujme mikrofonu a všichni zmlknou. Bude spontánní koncert. Sandi je neobyčejně talentovaný a zde má příležitost svým krásným hlasem potěšit kamarády. Píseň mi svou táhlou melodií trochu připomíná svolávání muezzinů na modlitbu, ale dozvídám se, že se jedná o bulharskou křesťanskou píseň. Romové jsou národ muzikální a tak se vzápětí dva další kluci chopí kytar, aby Sandiho doprovodili. Nakonec Dorotka s Honzou přinesou zpěvníky a do zpěvu klasických „kytarovek“ v Bulharštině se už zapojí všichni. Při „Dej mi duše“ mám co dělat, abych nepodlehla dojetí. Vidím proměnu zasmušilých tváří dětí z nejchudších poměrů, ze kterých náhle září naděje, že mohou společně vytvářet něco, co má smysl a je obohacením pro druhé.

Když se všichni dosyta vydovádí, následuje katecheze. A protože je dnes právě svátek Dominika Savia, mluví otec Martin o něm. Není to jen o mluvení, ale i o scénce z Dominikova života, kterou se děti pokusí ztvárnit. Zájem zahrát si Dominika a jeho kamarády je velký, takže se scénka opakuje, aby se na všechny zájemce dostalo. Nakonec děti příběh ztvární malbou. Jeden obrázek dostanu i s věnováním. Možná proto, že jsem tu jako exotická návštěva z České republiky.

Ještě pár písniček a je čas jít domů. Dvě a půl hodiny uplynuly jako voda. Tak zase za týden.

(Kateřina Cveklová)

Související galerie