Misijní zpravodaj z Bulharska - listopad 2014

Misijní zpravodaj z Bulharska - listopad 2014
6. listopadu 2014

Řeč bude tentokrát o českých salesiánech, kteří s Boží pomocí už dvacet let působí v Bulharsku. Poslední říjnovou sobotu oslavili své dvacetileté jubileum obklopeni mnoha bulharskými, českými i slovenskými dobrodinci a přáteli.

PDF formát v plném českém znění a s fotkami ke stáhnutí ZDE.

 

- Úvodem

Oslava 20. let působení v Bulharsku

Opravili několik budov, pokřtili řadu dětí i dospělých, otevřeli centrum pro práci s nejchudší mládeží, některé z nich naučili číst a psát. Stali se nedílnou součástí veřejného života v Kazanlaku, Staré Zagoře a Jambolu. Řeč je o českých salesiánech, kteří s Boží pomocí už dvacet let působí v Bulharsku. Poslední říjnovou sobotu oslavili své dvacetileté jubileum obklopeni mnoha bulharskými, českými i slovenskými dobrodinci a přáteli.

Po díkůvzdání Bohu během slavnostní liturgie v kazanlackém chrámu sv. Josefa přišla na řadu světská blahopřání a vyznamenání. Stříbrnou pamětní medaili Jana Masaryka za zásluhy o dobré jméno České republiky v zahraničí převzal z rukou českého velvyslance Ing. Pavla Vacka dojatý ředitel salesiánské komunity, P. Jiří Svoboda.

 

 

Slavilo se v patřičném pořadí v kostele, u stolu i na pódiu, kde vystoupily především děti a mládež, o které se salesiáni starají. Starší kluci ze starozagorské machaly hostům předvedli „break dance“, kromě tance bylo na programu i žonglování nebo společný zpěv salesiánů s vozembouchem.

 

Středem pozornosti byli pochopitelně salesiánští misijní průkopníci. Otec Antonín Koman, který na snímku rozmlouvá s hosty ze Slovenska, byl spolu s otcem Petrem Němcem vyslán v roce 1994 do Bulharska tehdejším provinciálem, P. Benno Benešem.

 

Z České republiky, Slovenska a Itálie dorazili na oslavy četní hosté. Jednou z nejpočetnějších delegací byli bývalí dobrovolníci působící v Bulharsku a zaměstnanci Salesiánské asociace Dona Boska (SADBA), která jejich přípravu a pobyt zprostředkovává.

- Ohlédnutí za oslavou

Milí přátelé, srdečně Vás zdravím ze Staré Zagory.

Chtěl bych se s Vámi podělit o dojmy, které mi dosud víří v hlavě po oslavách naší dvacetileté přítomnosti v Bulharsku.

Ve čtvrtek 23. října se k nám začali sjíždět hosté. Mezi více než dvacítkou přátel z České republiky nechyběl biskup Karel Herbst, bývalý provinciál Jan Komárek, řemeslníci a dobrovolníci, kteří svým hlaholem a dobrou náladou zaplnili celý kazanlacký dům. Zastoupeni byli také salesiáni- spolupracovníci a z Itálie k nám zavítal otec Jaromír Zádrapka se dvěma spolubratry z římského Velehradu. Hlavního představeného salesiánů reprezentoval delegát pro misie, Don Guillermo Basañes.

V sobotu 25. října ráno dorazili také naši bulharští přátelé, děti a mládež z našich středisek, bývalí i současní animátoři. Ti všichni přes nenadálou  sněhovou vánici připutovali do Kazanlaku a zcela zaplnili tamní kostel. Svaté liturgii předsedal náš pan biskup Christo Projkov, který v homilii vyzvedl krásný vztah blahoslaveného papeže Pavla VI. K nám, salesiánům. Jménem hlavního představeného nás pak pozdravil Don Basañes.

Naši práci ocenila kazanlacká paní starostka Galina Stojanova a velvyslanec České republiky Ing. Pavel Vacek předal naší komunitě stříbrnou pamětní medaili Jana Masaryka za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. Bývalý slovenský velvyslanec Jozef Dravecký nás obdaroval Biblí, kterou používal při výchově svých dětí, které byly před dvaceti lety na našem letním táboře.

Po obědě následovala akademie, v níž se představili naši mladí svými tanci, žonglérským uměním, zpěvem nebo hrou na hudební nástroje. Celé představení moderoval animátor Viktor.

Pro české hosty pokračoval program nedělní mší svatou s biskupem Karlem Herbstem a prohlídkou Staré Zagory a Kalitinova, kde rozvíjíme naši činnost ve prospěch romské mládeže. V pondělí se část hostů brodila sněhem k Sokolskému monastýru, jiní se vydali na obhlídku Plovdivu. Naše komunita se pak soukromě setkala s Donem Basañesem.

Mezi nejstarší účastníky oslav patřil osmdesátiletý pan Šplíchal, který před řadou let obnovil střechu kazanlackého kostela. Nejmladším účastníkem přítomným po celou dobu oslav byl sympatický osmiletý Tomáš z Trnavy, vnuk pana velvyslance Draveckého. Úplně nejmladším účastnicí však byla malá Vjara, která se narodila až den po samotné oslavě, a jejími šťastnými rodiči jsou naši zaměstnanci Anna a Vesko.

Kromě mnoha milých setkání mám velkou radost především z průběhu sobotní odpolední akademie. Často do poslední chvíle nevíme, kdo z dětí bude přítomen, mění se role či „hlavní hvězdy“ nakonec nepřijdou. Tentokrát se však podařilo program dodržet, neměli jsme žádné prostoje a výstupy dětí byly dobře připravené a pěkné. K dobré náladě přispívali i bývalí animátoři a dobrovolníci, a také Don Basañes, který všechny příjemně překvapil svým vystoupením na scéně, kde na kytaru zahrál a zazpíval mexickou lidovou píseň.

Chtěl bych srdečně poděkovat všem, kteří se na přípravách těchto krásných oslav a na jejich zdárném průběhu podíleli, paní Pence za skvělé zvládnutí kuchyně a v neposlední řadě také těm, kteří se přičinili při vydávání brožury, dokumentující celých dvacet let našeho působení zde v Bulharsku.

Žehná a milost Boží vyprošuje,

o. Jiří Svoboda, ředitel komunity

- Salesiáni a já

Ahoj!

Dovolte, abych se představil. Jmenuji se Georgi Stančev, mám 22 let a pocházím z bulharského města Jambol.

Když mi bylo osm let, byl jsem pozván na jeden z letních táborů organizovaných salesiány v Bulharsku. Můžu říct, že tento tábor změnil můj život! Jezdil jsem pak na tábory každoročně, poznával jsem nové a potkával staré přátele. Tam jsem objevil i svého nejlepšího kamaráda Andreje Michova.

A jak jsem tak vyrůstal, povyrostl jsem i v „hierarchii“ salesiánské rodiny a stal se animátorem. Co znamená být animátorem? Je to něco velmi vážného, a zároveň pěkného. Jako animátor jsem pomáhal pořádat tábory a vymýšlel pro ně program, byl jsem odpovědný za jednotlivé skupinky dětí, organizoval jsem hry apod.

V roce 2009 jsem se se skupinou mladých z různých měst a míst začal učit, co znamená být dobrým a plnohodnotným animátorem. Devět víkendů animátorského kurzu nám pomohlo zlepšit nejen naše dovednosti v organizování letních táborů, ale i náš život. Kurzy vedli otcové salesiáni a díky nim jsme po prvním roce animátorských kurzů měli možnost vydat se do Itálie po stopách jejich zakladatele sv. Jana Boska (viz foto nahoře). Ve druhém roce jsme pak putovali v České republice po stopách Ignáce Stuchlého (viz foto dole).

Během této naší formace jsme společně prožili mnoho pěkných chvil, modlili jsme se, hráli jsme hry, zpívali a smáli se. Po absolvování kurzu jsme všichni dostali certifikát o jeho úspěšném završení.

To nás opravňovalo k „šéfování“ celkové organizaci letních táborů, ale ani pak jsme se nepřestali učit, jak se namáhat pro radost druhých, jak komunikovat s rodiči, jak být odpovědný za každé dítě, které se tábora účastní. Samozřejmě jsme měli vždy podporu našich učitelů, přátel a duchovních vůdců – jmenovitě otců salesiánů.

Loni jsem byl pozván do týmu, který organizuje stávající běh animátorských kurzů. To znamená, že už mám být příkladem a učitelem mladých, pro které jsem kdysi pořádal tábory. Je to pro mě nová velká výzva, ale zhostil jsem se jí s ochotným srdcem!

Georgi Stančev Stančev

- Dobrovolníci

Lenka, Dominik a Helena se představují

Dobrý den, zdravím Vás na konci měsíce plného představování. Jde mi to už dobře: „Jmenuji se Lenka Jelínková, prijatno mi e (těší mě). Jsem z Čechie. Nemám děti, nemám muže. Jsem dobrovolka (dobrovolnice). Pracuji s dětmi v romské machale (čtvrti) – hrajeme hry, doučujeme se, chodíme na liturgii.“ Víc mi má bulharština nedovoluje, ale zatím ani víc nebylo třeba – to jsou informace, které děti a paní ze zelného trhu při představování zajímají. Před rokem jsem se přihlásila na roční kurz Cagliero a v červnu jsem složila dobrovolnický slib pomáhat rok v misiích. Bulharsko mi bylo přidělené, ale výstižněji zní, že jsem ho dostala. Přejte mi, prosím, ať všechny velké věci kolem sebe ustojím a můžu v následujícím roce dobře pomáhat. Vsičko chubavo! (Všechno dobré!)

Zdravejte! (Buďte zdrávi!) Jmenuji se Dominik Honěk a pocházím z Havířova. Mám čtyři báječné mladší sestry a ještě lepší rodiče. Studuji na VŠB-TU v Ostravě. V Havířově jsem do letošních prázdnin vedl skautský oddíl a pomáhal ve Středisku volného času Dona Boska. Původně jsem se přihlásil na Cagliero jako na intenzivní nabíjecí kurz pro dobrovolníky. V Havířově jsem totiž pomáhal, kde se dalo, a načerpat sil bylo zapotřebí. Na počátku kurzu jsem vůbec nemyslel, že někam pojedu, natož na celý rok. Ale Pán tomu chtěl, takže se už měsíc intenzivně učím bulharsky a věnuji svůj čas romským dětem v Kazanlaku. Ze začátku jsem se obával, jak to budu zvládat, ale po měsíci už tolik strach nemám. Kluci tady hrají hlavně fotbal, takže za tím kulatým nesmyslem běháme společně.

Milí čtenáři, zdravím Vás ze Staré Zagory, kde se teď chystám strávit svůj dobrovolnický rok. Jmenuji se Helena Janíková a jsem z Luhačovic. Mám bratra a moc fajn rodinu i přátele, ale protože jsem cítila, že si mě Pán volá trošku někam jinam, neváhala jsem, a přijala Jeho nabídku. A tak jsem tady. První měsíc je za mnou a já mám nespočet zážitků. O jeden bych se s Vámi ráda podělila. Když jsme objížděli místa, kde salesiáni pracují, uvědomila jsem si, že tohle není sociální práce, kde se lidé řadí do škatulek podle toho, jaký problém zrovna mají. Tohle je misie – poslání každého křesťana, zvěstovat lidem dobrou zprávu a dávat jim lásku. Buďme tedy misionáři tam, kde zrovna jsme, aby každý viděl, v Koho jsme uvěřili.

- Objednejte si

Zpravodaj „Salesiánské misie v Bulharsku“ je možné si objedna tu P. Martina Jílka, SDB na jilekmartin@seznam.cz, nebo stáhnout na www.bulharsko.sdb.cz.

Vydává: Salesiánská asociace Dona Boska, o. s., Kobyliské nám. 1000/1, Praha 8, 182 00.

Salesiánská asociace Dona Boska, o. s., Kobyliské nám. 1000/1, Praha 8, 182 00.

Připravují: Vojtěch Kolář, Magdalena Braunerová. Sazba: Karel Svoboda.

Uzávěrka je vždy 25. dne v měsíci. Příspěvky pište na cagliero@sadba.org.